Po přečtení článku s názvem "Nový důkaz: Hledá se způsob, jak zakázat knihovnu" (http://domaci.ihned.cz/c1-24027420-novy-dukaz-hleda-se-zpusob-jak-zakazat-knihovnu) pojednávajícího o tom, jak se stát zastoupený ministerstvem kultury a hlavní město Praha snaží najít způsob jak znemožnit postavení nové národní knihovny Jana Kaplického (známé zejména pod názvem "Chobotnice") na Letné.
Ať má kdokoli na tento projekt názor jakýkoli, já mu ho neberu. Jak je ale možné, že se v demokratické zemi vypíše architektonická soutěž na nějakou konkrétní stavbu s konkrétním zadáním a pokud vyhraje projekt, který se "někomu" nelíbí, tak se začnou hledat cesty jak jeho realizaci zabránit?
Přitom tento projekt musel obhájit své "právo na život" před mezinárodní architektonickou komisí, což bychom měli brát jako dostatečnou záruku toho, že podmínky soutěže splněny byly. Prezident republiky začal teatrálně vyskakovat a zdůrazňovat, že bude stavbě bránit vlastním tělem. Chce tím dát najevo, že je mu úplně jedno, jaký je názor odborných komisí, a on jako laik může do všeho mluvit jak chce? To tady opravdu nebudeme ctít výsledky řádných výběrových řízení a mezinárodních soutěží?
A když se toto spíše úsměvné zažehnutí prožene médii a všechno utichne, začne pomalu pracovat neviditelná ruka státu, která hledá "zákonné" prostředky, jak realizaci projektu právní cestou zabránit.
Já osobně jsem zastáncem projektu Jana Kaplického, ale pokud by v soutěži uspěl jiný projekt, který by navíc svou pozici uhájil stejným způsobem jako tento vítězný, rozhodně bych takový výsledek respektoval. Proč k tomu nejsou svolní i lidé, kteří mají moc rozhodovat? Bojíme se příliš autorit a veřejného mínění? Nebo je v tom něco jiného?
Znovu si říkám, že je v této zemi něco špatně…