Přiznám se, že mi bohužel uniklo podrobnější zpravodajství z víkendového kongresu ODS. Proto se předem omlouvám, jestli budu opakovat některé už vyřčené či napsané myšlenky. Každopádně s diskutovanou malou mediální obratností ODS a zejména jejího předsedy Mirka Topolánka by tato strana měla něco dělat.
Jak mi čas dovolí, snažím se co nejvíce zajímat i o zahraniční politiku. Proto poměrně často čtu nebo slyším (vidím) prohlášení zahraničních politických představitelů a nestačím se divit. Nechci zde v tuto chvíli spekulovat nad politickou slušností a korektností, nad tím, jestli je možné v zahraničí vysledovat více či méně podivných kauz apod. Jde mi o srovnání komunikace politiků s médii a potažmo občany této země.
Někdy mi připadá, že si čeští politici neuvědomují důležitost a nezastupitelnost bezchybné a otevřené komunikace veškerých svých kroků, chystaných změn, ale i vysvětlování přehmatů a chyb, které se staly, byť třeba neúmyslně. Jak je možné, že chybí schopnost jednoznačně obhájit reformu veřejných financí. Jak je možné, že chybí schopnost obhájit reformu zdravotnictví a vše do nejmenších detailů vysvětlit a objasnit? Proč neumí šéf největší vládní strany jednoduše argumentovat v otázce svého výletu do Alp, který stál daňové poplatníky nějaké peníze? Proč neslyšíme jasné vysvětlení toho, za jakých podmínek bydlí šéf pražské pobočky ODS a proč že nejde o střet zájmů?
Přitom tyto věci (alespoň z mého úhlu pohledu) stojí na jasných a pevných argumentech, proč je tedy nepoužít? Poslední dobou jsme bohužel svědky neuvěřitelné mediální neobratnosti, která je na škodu nejenom ODS samotné, ale potažmo i celé zemi. Její slábnoucí popularita má přímý vliv na zvýšené sebevědomí vedení opozičních stran, rostoucí preference zejména ČSSD a na další znechucení politikou u určité části občanů ČR.
Pokud se vrátím k úvodní otázce, trochu mě mrazí v zádech. V západních vyspělých demokraciích je vidět, že otevřená, vysvětlující a jasná komunikace s médii a lidmi nejen že možná je, ale dokonce je i nutností pro dosažení náklonnosti občanů k důrazným změnám. Takový je příklad současné Francie, kde většina lidí souhlasí s poměrně výraznými změnami pro určitou část zaměstnanců. Jde jen o to vynasnažit se co možná nejjasněji lidem vysvětlit, co přesně změny znamenají, proč je nutné je podstoupit a jaký je jejich očekávaný výsledek.
To je bohužel přesně to, co mi na dnešní české politice vadí. Až na několik čestných výjimek je politická elita v této zemi jakoby odtržena od reality a její externí komunikace vypadá tak, jako bychom ji jako občané vůbec nezajímali. To je bohužel zjištění velmi nepříjemné a rozhodně nenahrává změně povědomí o politice v očích voličů v této zemi. Výsledkem je to, že znovu musíme mít téměř strach z toho, jak dopadnou příští volby.